V úterý 19. března v Jiráskově divadle klavírním recitálem Jana Bartoše pokračoval Českolipský komorní cyklus. Jana Bartoše není plno v médiích a lifestylových časopisech, nemá přebujelé PR ani ego, za klavírem se nepitvoří a herecky nepřidává. Nic z toho nepotřebuje, protože je skutečně nejlepší.
Jan Bartoš při hře naopak působí skromně, neokázale, je ponořen ve svůj vnitřní svět a všechna dramata obsažená v hudbě mistrů, se odehrávají mezi jeho obličejem a klaviaturou nástroje, za který zrovna usedne. Možnost setkat se s takovou hudební osobností skutečně nemá lokální publikum až tak často. Jan Bartoš je kritiky vyzdvihovaný pro svou citlivost, neokázalost a rafinovanost. Odborná hudební veřejnost jej řadí mezi nejlepší současné klavíristy. Jako takový je vyhledáván pro spolupráci těmi nejvěhlasnějšími orchestry. Jen v letošním roce se chystá ke spolupráci se Staatskapelle Berlin, Bamberskými a Vídeňskými symfoniky. Poté ho čeká turné po USA s recitály a mistrovskými kurzy. V plánu jsou zastávky v New Yorku, Clevelandu, Madisonu a také umělecká rezidence na Brownově univerzitě. Ještě předtím si ale tuto porci klavírní virtuozity mohli vychutnat diváci v České Lípě. Rozhodně to nebyla maličkost a už vůbec ne samozřejmost.
Na programu klavírního recitálu Jana Bartoše v České Lípě byla díla Miloslava Kabeláče a Leoše Janáčka. Jak v úvodu večera zaznělo, nepříliš známe dílo Miloslava Kabeláče v posledních letech objevují čeští klavíristé a je na čase, aby jej začali objevovat ii posluchači. V případě Kabeláčových Osmi preludií šlo o objevování nanejvýš příjemné. Promyšlené a přesné provedení Jana Bartoše na tom mělo nemalou zásluhu a zavedlo českolipské posluchače na zcela novou hudební cestu. Druhá část večera věnovaná Leoši Janáčkovi pak byla ukázkou hlubokého porozumění hudbě, které Jan Bartoš dokázal publiku předat nejen slovem, ale především mistrovskou interpretací obou skladeb, vášnivé a angažované sonáty "Z ulice" a nostalgického, niterného cyklu V mlhách. První jmenovanou skladbu chtěl Janáček v návalu sebekritiky zničit. Přesto se podařilo ji pro budoucnost, i pro provedení v České Lípě zachránit.
Foto: ČLKC/ Martin Špelda